Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není druhá kapela, která by dokázala melancholii podat tak dekadentně a neotesaně. Temný stín padlého průmyslového města Detroitu se silně propisuje do tvorby kapely. Pátá studiová deska má jednoznačně uhrančivou atmosféru i zvuk, který je přirozeně syrový a průrazný, ačkoliv se nedá říct, že by byl tvrdý. Tuto syrovost velmi často tvoří kytarista Greg Ahee rejstříkem zvuků, které používá. Hlavně on má zásluhu na tom, jak zneklidňující některé části „Ultimate Success Today“ jsou. Riff ve skladbě „Bridge & Crown“ zní jako rezavý nůž, zajíždějící do lidského těla. Dokáže nervózně rytmicky paběrkovat, zatěžkávat celek jednoduchými kily i vytvořit mrazivou mlhu, pokaždé ale dokáže uchovat atmosféru, která je pro PROTOMARTYR velmi signifikantní.
Občas mám pocit, že se tu potkává nebezpečnost SWANS s duší Nicka Cavea. PROTOMARTYR dokážou skvěle promísit hypnotizující kytarové stěny a téměř bluesovou bolestnost, kterou pomáhají dobarvovat altový saxofon, klarinet, violoncello nebo flétna. Kapela má díky tomu širší žánrové působiště než v minulosti. Post-punk tu přirozeně nabírá noiserockové tendence a následně se otírá i o další žánry, jakými je například country. PROTOMARTYR se už nedají jednoduše zaškatulkovat, vytvořili si svůj vlastní, dobře rozpoznatelný styl. Uchovávají si velmi specifickou náladovost. Aktuální deska působí ležérně a nebezpečně v jednu chvíli.
Zpěvák Joe K. B. Casey na ní skládá maturitu v tom, jak pracuje s výrazem v hlase. On nikdy nebude zpěvák, který by měl zázračný rozsah, ale svým hlasem dokáže vtisknout skladbám charakter, který je mnohem hodnotnější. Dokáže nepříjemně štěkat obviňujícím tónem i přeřadit na jemný, ale pevný tón, připomínající Johnyho Cashe. Je to typ hlasu, který i když jen ledabyle deklamuje, je naprosto přesvědčivý a sebejistý, byť se v textech zabývá krizí středního věku a vlastní smrtelností. Stejně jako v minulosti se nevyhýbá ani politické notě, skladba „Processed By The Boys“ výmluvně popisuje aspekty vlády Donalda Trumpa.
PROTOMARTYR nahráli desku, která vyznívá velmi temně, chladně a zlověstně, skoro jako zhýralé zlé dvojče BAD SEEDS a ani duet se synthpopovou zpěvačkou Nandi Rose Plunkett na tom nic moc nemění. Současně si v mých očích upevnili pozici kapely, která dokáže do hudby nalít naprosto unikátní koktejl silných emocí.
1. Day Without End
2. Processed by the Boys
3. I Am You Now
4. The Aphorist
5. June 21
6. Michigan Hammers
7. Tranquilizer
8. Modern Business Hymns
9. Bridge & Crown
10. Worm in Heaven
Diskografie
Ultimate Success Today (2020) Relatives in Descent (2017) The Agent Intellect (2015) Under Color Of Official Right (2014) No Passion All Technique (2012)
Hodně zvláštní album, měli by to být chytlave temnejší post punkove hymny, ale tak nějak furt těkají a nedají se pořádně uchopit. Na minulou desku se to nechytá.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.