Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není druhá kapela, která by dokázala melancholii podat tak dekadentně a neotesaně. Temný stín padlého průmyslového města Detroitu se silně propisuje do tvorby kapely. Pátá studiová deska má jednoznačně uhrančivou atmosféru i zvuk, který je přirozeně syrový a průrazný, ačkoliv se nedá říct, že by byl tvrdý. Tuto syrovost velmi často tvoří kytarista Greg Ahee rejstříkem zvuků, které používá. Hlavně on má zásluhu na tom, jak zneklidňující některé části „Ultimate Success Today“ jsou. Riff ve skladbě „Bridge & Crown“ zní jako rezavý nůž, zajíždějící do lidského těla. Dokáže nervózně rytmicky paběrkovat, zatěžkávat celek jednoduchými kily i vytvořit mrazivou mlhu, pokaždé ale dokáže uchovat atmosféru, která je pro PROTOMARTYR velmi signifikantní.
Občas mám pocit, že se tu potkává nebezpečnost SWANS s duší Nicka Cavea. PROTOMARTYR dokážou skvěle promísit hypnotizující kytarové stěny a téměř bluesovou bolestnost, kterou pomáhají dobarvovat altový saxofon, klarinet, violoncello nebo flétna. Kapela má díky tomu širší žánrové působiště než v minulosti. Post-punk tu přirozeně nabírá noiserockové tendence a následně se otírá i o další žánry, jakými je například country. PROTOMARTYR se už nedají jednoduše zaškatulkovat, vytvořili si svůj vlastní, dobře rozpoznatelný styl. Uchovávají si velmi specifickou náladovost. Aktuální deska působí ležérně a nebezpečně v jednu chvíli.
Zpěvák Joe K. B. Casey na ní skládá maturitu v tom, jak pracuje s výrazem v hlase. On nikdy nebude zpěvák, který by měl zázračný rozsah, ale svým hlasem dokáže vtisknout skladbám charakter, který je mnohem hodnotnější. Dokáže nepříjemně štěkat obviňujícím tónem i přeřadit na jemný, ale pevný tón, připomínající Johnyho Cashe. Je to typ hlasu, který i když jen ledabyle deklamuje, je naprosto přesvědčivý a sebejistý, byť se v textech zabývá krizí středního věku a vlastní smrtelností. Stejně jako v minulosti se nevyhýbá ani politické notě, skladba „Processed By The Boys“ výmluvně popisuje aspekty vlády Donalda Trumpa.
PROTOMARTYR nahráli desku, která vyznívá velmi temně, chladně a zlověstně, skoro jako zhýralé zlé dvojče BAD SEEDS a ani duet se synthpopovou zpěvačkou Nandi Rose Plunkett na tom nic moc nemění. Současně si v mých očích upevnili pozici kapely, která dokáže do hudby nalít naprosto unikátní koktejl silných emocí.
1. Day Without End
2. Processed by the Boys
3. I Am You Now
4. The Aphorist
5. June 21
6. Michigan Hammers
7. Tranquilizer
8. Modern Business Hymns
9. Bridge & Crown
10. Worm in Heaven
Diskografie
Ultimate Success Today (2020) Relatives in Descent (2017) The Agent Intellect (2015) Under Color Of Official Right (2014) No Passion All Technique (2012)
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!